Obsah stránky

Rok 1959

Ústřední výbor KSČ na svém zasedání 23 - 24. září 1959 připravil pro Národní schromáždění zákon o změně územní organizace státu. Podle něho by naše obec přináležela k okresu Svitavy místo okr. Litomyšl.

Dříve, než uvedu některé změny a události, které nastaly v důsledku usnesení ÚV KSČ o zvýšení cen zemědělských produktů, zmíním se o náladě, která specielně v naši obci panovala počátkem roku 1959.

Život v obci vstoupil   totiž do nové éry, do éry zkoletivizovaného hospodářství i života, neboť už všichni zemědělci (včetně Jana Sotony 98) se staly členy JZD. Členové družstva měli přidělené záhumenky a hospodařili nanich jeko na majetku soukromém. Několika zemědělcům (býv. pachtýřům) byla docela ponechána nepatrná výměra půdy k obhospodařování soukromému.

Na den 23.6.1959 byla svolána veřejná schůze MNV, na které se měli občané - a hlavně družstevníci seznámit s usnesením ÚV KSČ z 5./6. 59 o zavedení nových výkupních jednotných výkupních cen v zemědělství. Schúze se však pro neúčast nemohla konat a teprve schůze znovu svolaná na 26.6. 1959 mohla svůj účel splnit. Uvedu jen část proneseného výkladu, pokud se týkal nových jednotných výkupních cen.

Z ceny kontingentní za dodávky povinné a z ceny za dodávky na volno utvořena byla cena průměrná. Tato průměrná cena byla zvýšena u výroby živočišné o 15%  a u výroby rostlinné o 12,7% - a to pro všechny dodávky, ať již od JZD nebo od záhumenkářů, nebo i od těch občanů, jímž byla vyjímečně ponechána nepatrná výměra půdy nebo zahrady k obhospodařování soukromému.

Pro porovnání uvedu některé ceny dříve a nyní:

Avšak ani atk značné zvýšení výkupních cen nedovedlo všechny zemědělce přesvědčit, že hospodaření družstevní bude pro ně výhodnější. Nedůvěra a obavy nadále působily mezi novými členy JZD.

Jednou z příčin těchto obav byly dosavadní špatné výsledky hospodaření v JZD za jeho více než 10ti leté existence - a to přes všechny výhody poskytované mu poměrně nízkými povinnými dodávkami státu a jiným upřednostňováním ze strany státu (půjčky na investice a t.d.).

Když se pak během roku 1956 (po několika prohlášeních čl. vlády) mohli někteří členové JZD v sousedních obcích docela svobodně rozhodnout pro vystoupení z družstva a návrat k soukromému hospodaření - utvrdilo to všechny naše zemědělce v naději, že budou moci svoje hospodářství (ať malá, či větší) - udržovat na vždy. Brali do úvahu převratné změny v Polsku a Maďarsku, pokud se týkaly návratu k soukromému hospodaření, a plánovali drobné úpravy svých hospodářství a chtěli je opatřit mechanisačními prostředky, aby si práci usnadnili. Zvláště takoví zemědělci, kterým nechyběli domácí pracovní síly, měli v pořádku hosp. zařízení, stroje a dobytek v dobrém stavu - takoví hospodařili s dobrým výsledkem, a není divu, že tento stav nechtěli vyměnit za jiný, o němž se psalo nebo mluvilo jako o stavu ideálním, ale ve skutečných a mnohých případech se ji to jevilo jako stav v poddanství a nesvobodě. Tato část zemědělců se docela odvážila stavět další prostory hospodářské, příp. i našli finanční prostředky ( i když s pomocí příbuzných a pod.) na zakoupení další orné půdy - lesa - chalupy od takových, kteří přestali hospodařit pro stáří a odstěhovali se k svým dětem do města (příklady budování a dalšího investování do soukr. hospodářství: Doležal 189, Vedral 119,  Stráník 42, Hubinka 25, Beneš 24, Vejrych 39 - a další). Takoví, kteří měli znalosti řemeslnické, jako tesaři, zedníci a pod.mohli si - i když s vypětím všech sil a času - postavit nové byty pro sebe a své děti ( Vajrauch 223, Kmošek 27, Kuře - Jeřábek 73).

Docela záviděnihodné postavení měli v obci zemědělci menší, označovaní jako 'kovozemědělci'. Byli to takoví, kteří byli zaměstnáni mimo obec v průmyslu a stavebnictví. Měli stálý příjem dělníka a při tom vlastnili malé hospodářství, které udržovaly jejich manželky, příp. za pomocí dětí (příkl. Kmošek 27, Dryml 18, Kmošek 8, Mandlík 113, Bodlák 146). Tam bylo možno mluvit o poměrném blahobytu oproti velkým zemědělcům nad 20 ha, kterým se mezi lidmi říkalo 'odřenci', kdežto na stránkách tisku byli označováni jako 'Kulaci' , a byl jim předhazován jejich blahobyt bývalý. Není proto divu, že většina těchto 'kovozemědělců' - a zemědělců středních a malých se těžko smiřovala s novou situací, protože peníze, věnované a investované na udržení prosperity svých hospodářství, byly získány jen na úkor jejich životní úrovně a nyní je velmi mrzelo, že peníze raděj neutratili pro své blaho osobní a blaho svých dětí. Těžce nesli, že pojednou neviděli žádného rozdílu mezi těmi, kteří vstoupili do družstva jen s nepatrnou výměrou půdy nebo s hospodářstvím zanedbaným po všech stránkách - a mezi takovými, kteří do družstva vložili 15 - 25 ha půdy dobré s dalšími mnohatisícovými  hodnotami v dobytku a inventáři, což mohlo být nastřádáno jen několika generacemi.

Nyni každý bez rozdílu mohl počítat pouze s tím příjmem  , které získá za vykonané prac jednotky, za něž se odměna určovala podle celkovéhovýnosu družstva. Proto se každý snažil obsadit funkce nebo práci lépe honorovanou. Rozdělení takových funkcí a prací bylo také jednou z choulostivých záležitostí představenstva družstva. Mnoho členů, zvl. žen, neumělo se snášet při společné práci, mnozí uplatňovali přidělení výhodnější, snadnější a lehčí práce pro svou menší zdatnost tělesnou, vadné zdraví nebo pro své stáří. Není možno, ani účelno vypisovat do podrobností všechny těžkosti, které tu u mnohých rodin povstaly a způsobovaly - i když né přímo strach o existenci, tedy rozhodně nespokojenost a smutný pohled do budoucnosti. Pozděli uvidíme, že to byl stav přechodný, a strach neodůvodněný.

Stavba prvního družstevního kravína se chýlila ku konci. Je postaven 'za humny'   , poblíže hospodářství Jana Žrouta č. 54. Má se v něm umístit asi 100 krav, a pro tento stav příslušná krmiva. Dosavadní družstevníci měli svůj dobytek doma , od družstva dostávali jen krmiva jim chybějící a vykrmený odváděli na účet družstva. Nyní museli všichni členové svůj dobytek  i spříslušnými krmnými dávkami odevzdat ke společnému ustájení do nového kravína, nebo do provizorně upravených chlévů býv. větších zemědělců. A tak nastalo v obci dosud nevídané opravdu 'stěhování dobytčího národa'. Dosavadním majitelům a ošetřovatelům zvl. koňů a krav to přišlo, jakoby jich byli na vždy ztratili. Mnoho slz (zvláště těch ženských) bylo prolito, když jejich kravičky, většinou na blahobyt zvyklé, opouštěly i s telátky své domovy. Některé jen násilím se daly přinutit, aby v kravíně příjmuly tak nepatrný prostor mezi cizími soukmenovci. Po cestách vedoucích z údolí na kopce (nebo opačně) - po cestách dosud místy ledem pokrytých, místy blátivých - putovaly celé kolony těchto němých tvorů. Do nového nedobrovolného sídla je provázelo hulákání jejich cizích průvodců, ozbrojených klacky, řetězy a provazy. Dalo by se o tomto stěhování napsat mnoho episod. Někdy však situace byla kritická a nebezpečí pro průvodce i pro dobytče, když např. rozdivočelý býk se vrhnul na průvodce, utekl mu a zkrvavený skončil v řečišti.

Lépe to dopadlo se vzdorovitou 'stračkou' pí M. Voříškové z č. 84. Ta potloukla několik průvodců a každého, kdo se k ní jen přiblížil.Na konec musela být povolána její majitelka a ošetřovatelka a tato, jakmile ji zavolala obvyklým jménem, klidně ji do nového domova mohla bez odporu dovést. Dala se s ní také fotografovat a obrázek ukazovala známým s příslušnou dávkou pláče nad nejistou budoucností své 'stračky'.

Jarní práce nebyly provedeny kvalitně a ani 'agrotechnická lhůta' nebyla přesně dodržena. Žňové práce začaly za počasí příznivého, ale skončily sice za nepříznivého - ale přece bez obvzláštních obtíží nebo nehod.

Na veřejném zasedání MNV - jehož předsednictví po Oldř. Kmoškovi převzal Jos. Mariel z č. 48 a funkci tajemníka po Oldř. Čáslavkovi - Boh. Prokůpek - podal referát o provedení žňových prací agronom Jan Flídr č. 169. Z jeho podrobného referátu uvádím jen některé údaje, o kterých předpokládám, že by v příštích časech mohly poskytnout zajímavý obraz o počátcích kolektivního hospodaření.

Zde končí v podstatě uprostřed rozepsané věty zápis pana Drymla z č. 174 a pokračuje se až v roce 1963.