Rok 1958

 XI.sjezd ÚV KSČ a celostátní sjezd JZD vytýčily si za úkol  ukončit do konce r. 1958 "Socializaci vesnice" - t.j. dosáhnout likvidaci soukromého hospodaření zemědělců, a zkolektivizovat je tím, že by už všichni zemědělci vstoupili do JZD.
    K  dosáhnutí tohoto úkolu a cíle provedena byla v obci náborová akce, do níž byli zapojeni tajemníci místních, okresních i krajských národních výborů a funkcionáři KSČ. Počátek této náborové akce vnesl do života naší obce nebývalý myšlenkový ruch, vření, neklid a někde i zmatek v rodinách zemědělců. V té době je předsedou MNV Jos. Doležal z č. 189, tajemníkem Bohusl. Prokůpek z č. 10 a předsedou JZD Jan Jandera z č. 162. Soukromě hospodařící rolníci, kteří vlastnili půdu ve výměře kolem 20 ha a větší - nebyli až dosud přijímáni za členy JZD. Byli považováni za "kulaky"  a jako takoví byli nežádoucím elementem v JZD. Pojedno však byli jednotlivě po několik týdnů v jarních měsících předvoláváni na MNV, kde se jím náboroví pracovníci snažili vysvětlit výhody socialistického, t.tj. družstevního hospodaření.
    U takových zemědělců, kteří to z jakéhokoliv důvodu nemohli nebo nechtěli pochopit - bylo použito nátlaku (tak zv.) administrativního. V čem tento druh nátlaku spočíval, to bych rád jako kronikář popsal a proto uvedu několik konkrétních  případů. Nechť příští generace mají alespoň, byť jen matnou představu o tom, s jakými potížemi, neporozuměním a předsudky se setkávala vláda ve své snaze zemědělství zmodernizovat, zvýšit produktivitu zemědělské práce a tím zlepšit životní úroveň vesnického obyvatelstva.
    Jos. Demele č. 105, jako podobně i další s výměrou nad 20 ha, nemohl již po několik let plnit dodávkové povinnosti. Tyto jak známo, byly poměrně mnohem vyšší, než u JZD, nebo u zemědělců malých. Odůvodňoval to tím, že mu v hospodářství chybí nejenom pracovní síly, ale i finanční prostředky na údržbu hosp. strojů a nářadí i na nejnutnější hnojiva. Pracovní silou, mimo samotného, byla jen jeho manželka drobné konstrukce, 13 leté dcera a 74 letý otec.Cizí stálou pracovní sílu takový zemědělec zaměstnávat nesměl, a na žňové a špičkové práce musel získat síly z řad malých zemědělců nebo bezzemků. Tito požadovali mimo mzdu též výpomoc, potahy a jiné služby. Hospodářství se stalo čím dál tím více nerentabilní, protože výnosy a výroby rostlinné a živočišné se zmenšovaly v důsledku nedostatečné péče půdě i dobytku. Když pokuty za nesplněné dodávky se staly nedobytnými, byl Demele odsouzen ke 3 měs. vězení, resp. k nuceným pracem. Takových případů bylo v obci několik ( Fr. Hurych 103, A. Hurych 99, Jos.   Hurych 53).
    Nepřítomnost v Demelově hospodářství po tak dlouhou dobu špatnou situaci jen zhoršila, a proto MNV (kompetentní k opatřením, aby dodávky z hospodářství byly zajištěny) - rozhodnul , že půda jeho bude rozdělena menším zemědělcům k obdělávání jako "nucený pacht" s povinnoszí plnit z této nuceně přidělené půdy všechny předepsané dodávky. A tak při náboru do JZD byla každému, kdo se zdráhal přijat členství- přidělena část pozemků z usedlosti Demelovy k obdělávání. U postižených to vzbudilo odpor a nenávist k majiteli usedlosti, protože většině chyběly stroje, nářadí, pracovní síly i prostory pro dobytek.  Viděli všechny potíže, kdyby se takové zvětšení své, (dosud s úspěchem obdělávané) půdy, mělo stát skutkem. Byli přesvědčeni, že nebýti úpadků velkých zemědělských usedlostí jako byla Demelova, byli by mohli nadále klidně pracovat jen na svém, a nebyli by museli ani do družstva vstupovat. Brzy se však ukázalo, že tento názor byl mylný, a že konečným cílem byla likvidace soukromého hospodaření u všech a za každou cenu. Některým zemědělcům bylo už jasné, že nepodepíší-li přihlášku do JZD, budou míti před sebou neustálé naléhání se strany náborových pracovníků a případné uskutečnění jejich hrozeb. To by jim znemožňovalo klidnou práci-a tak podepsali.
    Byli však i takoví, kteří podepsat odepřeli. Jak se stalo, že svůj záporný postoj ke členství v JZD změnili v kladný během 2-3 dnů, uvedu příklad ze svého sousedství, ač podobných bylo více. Střední zemědělec Jos. Sigl z č. 96 měl své dva syny na studiích. Bylo mu dáno na vybranou: buď vstoupit do družstva , nebo převzí k obdělávání jako nucený pacht 3-4- ha půdy z hospodářství Demelova. Když nemožnost obdělávat takto zvětšenou výměru půdy zdůvodňoval tím,že nemá ani tolik pracovních sil, bylo mu sděleno, že se mu MNV o pracovní síly postará tím, že zařídí propuštění obou synů ze studií.  Postižený otec nevěřil, že by MNVmohl tak pomyslnou hrozbu splnit. Proto tentýž den ještě v noci odjel za synem do Prahy, aby se sám o takové možnosti sám informoval na lékařské fakultě, kde syn studoval s velmi dobrým prospěchem již druhý rok. Tam mu bylo sděleno, že hrozba propuštění ze studií není planou frází, že tu podobný případ už byl a byla mu dána rada, aby přihlášku do družstva podepsal.Na druhý den ráno oba manželé přihlášku do družstva podepsali, ale po celé 3 dny nebyli oba žádné práce schopni. Chodili jen po svých známých a naříkali. Měli totiž velkou obavu o existenci své rodiny jako členové družstva, když dva synové studovali, třetí byl školou povinný a byla tu ještě 74 letá matka. Sigl dovedl každému vypočítat příjem rodiny při tak nízké odměně za prac. jednotku a při vysokých prac. normách . Musím připomenout, že se jedná o zemědělce, který je mi znám jako člověk řádný a velmi výkonný. Při svém výpočtu jako příkladu použil normy při nakládání hnoje. K  dosažení předpokládané odměny (t.č. 12,-Kč) za jednu prac. jednotku je třeba naložit ručně vidlemi 60q hnoje na nákl. vůz.
    Při píly a dobrých svalech je k tomu potřebí skoro celého prac. dne. U jiných druhů práce, zvl. ve výrobě rostlinné, to není o mnoho lepší, jen práce ve výrobě živočišné a práce odborné, nebo funkcionářské jsou honorovány lépe. Na pracovní jednotku dostane družstevník ještě naturálie, dosáhl-li alespoň 300 jednotek v roce. Takto získané výpočty příjmu čl. JZD děsily nově získané členy, zvláště tam, kde byly malé děti.
    Proto se také nový člen družstva Václ. Hájek č. 62 domáhal uvolnění z práce v JZD a žádal o přidělení do Strojní traktorové stanice v Litomyšli, kde by prý měl možnost většího příjmu. Jeho manželka, lékařem uznaná jako neschopná práce na poli - má doma na starosti pět dětí ve stáří od 1/2 do 12 roků. Hájek viděl naprostou nemožnost všechny sám uživit prací v JZD při dosavadní odměně za 1 prac. jednotku. Psal proto zoufalé žádosti na úřady, osobně zakročoval,polemisoval s funkcionáři nár. výboru i družstva - až konečně přidělení do strojní stanice dosáhl.
    Marie Kuřová č.30, matka 4 dětí (z toho 2 školou povinných), beztak již nervově vyčerpaná nezdravými rodinnými poměry-si budoucí život v družstvu představovala tak chmurnými barvami, že raděj spáchala sebevraždu oběšením. Tentýž důvod sebevraždy měla i A. Benešová v Čisté. Přes všechen odpor, nářky a nechuť  jsou koncem r. 1958 všichni zemědělci řádnými členy družstva.
    Jedinou vyjímkou je Jan Sotona č. 98. Ten, ač je držitelem půdy nad 20 ha, stačil až dosud plnit všechny povinné dodávky (až na mléko). Má totiž na své hospodářství velmi zdatnou a zkušenou manželku, syna a starou ženskou sílu, která u něho po mnoho let pracovala a odmítala pracovat v průmysl. výrobě. Ve žních a špičkových pracech zaskočili pracovníci ze sousedství, protože se cítili povinni přispět mu oplátkou za všemožnou pomoc, kterou jim Sotona poskytoval nezištně při onemocnění a porodech dobytk, při čemž se ukázal skutečným odborníkem. Také pomoci potahy a jinými službami sousedům i vzdáleným získal si přízeň, takže nikdy netrpěl (jako jiní velcí zemědělci) nouzí o pracovní síly. Nyní však, když se stali všichni členy družstva, nemohl již s jejich pomocí počítat. Sám se blížil věku 60 r., syn onemocněl a stará jejich pomocnice šla do důchodu. Použil tedy náboru do JZD a podal přihlášku. O jeho přihlášce není dosud rozhodnuto, neboť JZD by ji přijalo jen spodmínkou, že též s\n se stane členem a pracovníkem družstva. Ten však odmítá stát se pracovníkem družstva v Trstenici, protože jeho manželka pracuje se svými rodiči na státním statku v Kladrubech (pohraničí), kam byly rodiče v r. 1953 deportováni a mají zákaz návratu do obce. On chce odejít za svou manželkou a proto trvá na svém odmítavé rozhodnutí. A tak máme koncem r. 1958 v obci jen jede případ soukromého hospodářství nad 20 ha.
    Také otázka záhumenků nebyla snadno řešitelná. Nově přidělené záhumenky na jiných místech, (než noví družstevníci měli svá pole), měly sice předepsanou rozlohu, ale rozdílnou kvaliru půdy. A tak je všechno ve varu a nejistotě, jak bude vypadat život družstevní po novém roce 1959.
    V této rušné době onemocněl předseda družstva Jan Jandera a funkci jeho přebírá Jiří Elčkner z č. 140. Žňové práce proběhly normálně. Noví členové museli ovšem splnit své dodávkové povinnosti z dosavadníhosoukromého hospodaření v míře určené jim a nikoli jako družstvu, v čemž byl velmi značný rozdíl. Půdu totiž přebírá družstvo až posklizni (resp. od 1.1.1959).Aby se žňové a sklizňové práce zvládly, byla učiněna mimořádná opatření. Byly vyhlášeny povinné brigády, což bylo pokládáno za nezvyklou a nepříjemnou novinku. Tak na příklad 25/10.58 MNV rozhlasem místním vyzývá občany, aby se všichni povinně dostavily s košíky, motykami a potahy na stanovené úseky a pomohli družstvu při sklizni brambor. Neděle se vyhlašuje zy pracovní den. Občané, i když někteří s nechutí, přece výzvy uposlechli vždycky, kdy podobné brigády a akce byly vyhlášeny. Pomalu se u nových členů dostavuje víra a naděje, že po slibovaném zavedení nových vyšších výkupních cen se výnosy družstva zlepší, když i organizační potíže budou odstraněny. Strach z bídy ustupuje u většiny důvěře v nový život, založený na společné práci a hospodaření a do obce vnese opět klid.
    První význačnější pochvala, uveřejněná v tisku ( Vesnické noviny Litomyšlska 30/8. 58) platila starému družstevníku Boh. Dudychovi č.51. V článku se  chválí jeho mimořádná péče a láska k jeho svěřencům. Ze 100 narozených selat uhynulo za celou dobu pouze jedno. Na každou prasnici připadá 16 odchovaných selat za 1 rok.
    Za poměrů, které jsou na předešlých stránkách popsány-nemohlo se kulturnímu životu dobře dařit. Přednášky, oslavy a schůze byly velmi málo navštěvovány, jak zřejmo z následujícího zápisu. Osvětová Beseda pořádala 9.3.1958 v sále Kina oslavu MDŽ (Mezinárodní den žen). Žáci 8letky a děti ze školy mateřské přednesly pěkný kulturní program. Sál však byl obsazen sotva do poloviny. K výročí "Mnichova" byl promítán sovětský film " Akce Tentontský meč", jako vzpomínka a výstraha z těchto pro nás smutných událostí.  Ačkoliv k zajištění návštěvy byla provedena agitace letáky a místním rozhlasem, byl sál zaplněn jen do 1/3.
    U příležitosti 15. výročí "Československo - Sovětské  smlouvy o přátelství a spolupráci"  konalo se 12.12.1958 slavnostní zasedání MNV. Význam výročí osvětlil řed. B. Kuba. Tajemník B. Prokůpek seznámil přítomné s obsahem dopisu ÚV KSČ, v němž se vyzývají všichni pracující, aby svými podněty a návrhy pomohli řešit problémy, související s dovršením socialistické výstavby. Je to na příklad socialisace vesnice, bytová krize a přestavba dělnických mezd.
    Na tomto zasedání byla také prodebatována záležitost t. zv. "Akce Z". Ředitel školy B. Kuba si stěžoval na nepochopení z řad občanstva při provádění této akce. Byla do ní pojata stavba garáže a dřevníku při budově Zdravotního střediska, jako součást celé jeho přestavby, naplánované na rok 1959. Přesto, že byl uzavřeny brigádnické závazky jednotlivců i masových organizací-nabyly všemi splněny  a tak se stalo, že plánované přístavby dokončeny nebyly. Jejich dokončení však bylo podmínkou pro financování dalších akcí "Z" pro zvelebení obce v příštím roce-a tak peněžní prostředky, určené pro tyto účele musely býti vráceny ONV. Tím byla obec připravena o větší možnosti dalšího zvelebení. Po tomto vysvětlení vyzval všechny občany, aby alespoň v příštím roce byli více ochotni a nápomocni při pracech na zvelebení obce.
    Státní Kino "Dolní"  je jedním z nejvyhledávanějších kulturních podniků v obci. Vychovává, ovlivňuje, propaguje a poskytuje i zábavu. Hraje 3 představení týdně. Z počtu návštěvníků na určitém druhu filmu  můžeme posoudit kulturní vyspělost i vkus našich občanů. Proto uvedu podrobně účast na filmech podle jejich původu. Po dvou letech, t.j. v 1959   porovnáme případné změny(bohužel k tomu nikdy nedošlo), jak v účasti, tak ve výběru. Údaje níže uvedené jsem zjistil z úředních výkazů a prodaných vstupenkách v r. 1957, tedy před úplnou kolektivizací zemědělství.    

    Návštěva kina v r. 1957.

Obecní kronika psaná panem Josefem Drymlem čp. 174